Byenda Bitingwe žije se svým manželem a osmi dětmi na východě Demokratické republiky Kongo. Jejich rodná vesnice, Minova, je obklopená malebnými kopci, které sousedí s jezerem Kivu. V současné době se ovšem celá oblast potýká s vysokým výskytem podvýživy u dětí a žen.
Jedno z Byendiných dětí také trpí podvýživou. „Můj syn se necítil dobře. Byl stále unavený, až apatický. Vzala jsem ho do nemocnice, kde ho vyšetřili a okamžitě nasadili léčbu,” říká Byenda. „Máme jen jedno malé pole, a to na obživu celé rodiny nestačí. Hledáme nějaké dlouhodobé řešení,” vysvětluje. S Byendou jsme hovořili v roce 2016. V té době byl její manžel bez práce a jediným zdrojem obživy pro celou jejich rodinu bylo zemědělství.
Byenda byla vybrána, aby se po dobu 18 měsíců účastnila projektu zaměřeného na posílení odolnosti. Projekt se zaměřuje na oblast Minovy a jeho cílem je pomocí multisektorálního přístupu snížit podvýživu u dětí do pěti let a u žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Jean Baptiste Babone, Field Coordinator Člověka v tísni v DRK, vysvětluje: „Nestačí podvýživu pouze léčit. Musíme zároveň sledovat její příčiny a zaměřit se na prevenci. Multisektorální přístup ČvT řeší příčiny podvýživy komplexně a klade důraz na lepší zdraví, bezpečnost potravin, hygienu a vzdělání. Tento přístup nazýváme Program pro zlepšení výživy – IPIN (Integrated Programming for Improved Nutrition).”
Nárůst živočišné produkce a výroby potravin
V Minově i dalších zemědělských oblastech DRK, kde Člověk v tísni působí, mají lidé velmi omezené znalosti týkající se pěstování plodin a dostupnosti zahradnického náčiní. Klimatické podmínky pro zemědělskou produkci jsou tu přitom velmi příznivé. Tato nevědomost pramení především z bouřlivé historie DR Kongo, špatného bezpečnostního prostředí a velmi omezené dostupnosti zboží v odlehlých zemědělských oblastech. To má za následek, že v těchto místech lidé běžně pěstují pouze jednu plodinu – fazole, kukuřici nebo maniok. Tyto plodiny tvoří z hlavní části jídelníček místních obyvatel. Problém je, že sice mají vysokou kalorickou, avšak velmi nízkou výživovou hodnotu.
„Snažíme se o rozšíření zemědělské produkce a o to, aby se do jídelníčku lidí dostaly také jiné plodiny, například špenát. Zavádíme nové metody, jako sázení více plodin na jednom poli pomocí oddělených řádků, ochranu proti napadení škůdci, sklizeň osiva pro další využití atd. Výsledkem by měla být pestřejší a výživnější strava,” vysvětluje Jean-Paul Baderhakobinali, výživový poradce a projektový field coordinator ČvT.
Dobře víme, že nestačí pouze přivézt nové plodiny a rozdělit je mezi obyvatele, zásobovat je zahradnickým náčiním a provádět školení zaměřené na zvýšení zemědělské produkce. Je třeba také lidi naučit, jak připravit správně vyvážené pokrmy a zlepšit své hygienické návyky. „Pořádáme kuchařské akce, při nichž ukazujeme, jak uvařit nutričně hodnotná jídla. Také rozdáváme balíčky se základními mycími pomůckami a přípravky (wash kits), mýdlo a zvyšujeme tak povědomí o správné hygieně. Tohle všechno dává lidem větší šanci ochránit své děti před podvýživou a zároveň se zmírňují příčiny vzniku střevních chorob,” dodává Baderhakobinali.
Dalším oblíbeným způsobem boje s podvýživou je chov morčat. Tato zvířata jsou totiž cenným a potřebným zdrojem proteinů i mikroživin a mohou zajistit potravu pro domácnost mnohem rychleji než běžně chovaná hospodářská zvířata, např. prasata nebo kuřata. Morčata jsou navíc malá a dají se snadno ukrýt, což se hodí v konfliktních zónách, kde kvůli extrémní chudobě a vzrůstající zločinnosti často dochází ke krádežím větších domácích zvířat. Morčata mají i další výhody: lze je krmit odpadky a zbytky z kuchyně a ve srovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou relativně levná. Hlavní ovšem je, že se rychle rozmnožují a samice rodí několikrát za rok, celkem 10 až 15 mláďat ročně. Kromě toho také morčata trpí méně chorobami než prasata, kuřata nebo králíci. V případě, že u morčat propukne choroba, jejich velmi dobrá plodnost zajistí obnovu chovu v poměrně krátké době.
Boj s akutní podvýživou u dětí
ČvT se také soustředí na léčbu dětí s akutní podvýživou, a to převážně v oblasti Shabunda, kam je obtížný přístup. Veškerá humanitární pomoc včetně léků se do této oblasti dopravuje letecky a pak se rozváží na motocyklech nebo dokonce pěšky do vzdálenějších vesnic a zdravotních středisek. Kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci je navíc velmi obtížné poslat do těchto vzdálených míst pomoc.
ČvT se nejvíce soustředí na to, aby do zdravotních center v těchto oblastech dopravil výživové doplňky jako terapeutické mléko nebo Plumpy nut (směs z mléka a burských oříšků), které se využívají při léčbě nejvážnějších případů. Současně také probíhá školení zdravotníků, zvyšování povědomí v obcích o správné výživě a vzdělávání zaměřené na včasné odhalení podvýživy a možnosti její léčby. Od roku 2016 jsme tak v oblasti Shabunda pomohli zvýšit odolnost více než 36 000 lidí.
