Etiopie

V Etiopii dlouhodobě dochází k nadměrnému užívání zemědělské půdy a masivnímu odlesňování. To v konečném důsledku způsobuje pokles zemědělské produkce a chudobu místních lidí. Na venkově je přitom většina obyvatel závislá na primitivním zemědělství, při kterém orají dřevěným hákem taženým kravami. Člověk v tísni se dlouhodobě snaží zmírnit dopady eroze a pomoci místním chudým zemědělcům lépe se uživit.

Pomoc na venkově

shrnuti 2012_eth_02_archiv CvT

Ze Skutečné pomoci Člověk v tísni loni podpořil venkovské obyvatele ve dvou oblastech. V zóně Sidama pomohl místním farmářům dosáhnout na obnovitelné zdroje energie, například na úsporná kamínka, solární sušičky či bioplynárny. Pomohli jsme také zavádět protierozní opatření a podpořili sadbu stromů. Do konce tohoto roku bychom měli, také díky české vládě a Skutečnému dárku, vysadit v oblasti 1 000 000 sazenic.

V okrese Alaba a Damboya jsme díky našim dárcům vybavili nábytkem školicí centra pro farmáře. Zde se místní rodiny učí, jak šetrně hospodařit, seznamují se s novými plodinami a efektivnějším chovem hospodářských zvířat.

Internátní škola pro sirotky

shrnuti 2012_eth_04_archiv CvT

shrnuti 2012_eth_03_archiv CvT

Také loni se, především díky sbírce Skutečná pomoc a firemním darům, Člověk v tísni podílel na pomoci stovce žáků-sirotků prostřednictvím místní organizace Shiny Day. Od roku 2006, kdy ji Člověk v tísni založil, již pomohla 772 sirotkům a sociálně vyloučeným dětem.

Studentům umožňujeme získat odborné vzdělání v oborech truhlářství, zpracování kovu, krejčovství a příprava jídla a jeho servírování. Získávají tak kromě klasického vzdělání i praktické dovednosti, díky kterým můžou být v budoucnosti ekonomicky soběstační.

Jak říká ředitel školy Getachew Zewdie: „Tito sirotci jsou chytří, motivovaní a chtěli by svoji situaci změnit, ovšem bez podpory se jim to povede jen stěží. Jeho slova potvrzuje sedmnáctiletý Kairo, který má za sebou přes svůj věk strastiplný příběh  a před sebou ještě další boj, i proto, že mu nemoc nevratně poškodila pravou nohu. „Žil jsem dříve v Alabě u cizích lidí. Moji rodiče zemřeli, mám ještě tři sourozence a nemohli jsme se sami uživit,“svěřuje se Kairo.  Dříve jsem nemohl studovat a neměl jsem ani jídlo. Jsem velice vděčný za to, že tady mám jídlo třikrát denně a že mám díky škole naději na lepší život. Kdyby to vyšlo, chtěl bych být doktorem,“ zakončuje svůj příběh na svůj věk drobný chlapec o berlích.

V Etiopii se dále dlouhodobě věnujeme zlepšení přístupu a kvality vzdělání pro místní děti, obnově a budování zdrojů pitné vody, zlepšení hygieny, podpoře kožedělné výroby (jež patří k nejdůležitějším, a přitom velmi zaostalým průmyslovým odvětvím) či sociálním programům.

Zpět nahoru

Některé věci se nemají odkládat na zítřek.

Chci pomoci!