Příběhy naší pomoci

Pomáháme po celém světě.

Už vím, co dělat, když je má rodina nemocná

Šestiletý syn paní Yeth Saron se nedávno nakazil horečkou denque. Má štěstí. Jeho maminka totiž ví, co dělat, když se jemu nebo sourozencům udělá špatně. Yeth Saron absolvovala komunitní zdravotnické školení, které díky českým dárcům pořádala společnost Člověk v tísni. Když horečka neklesala, vzala ho proto hned do zdravotnického centra.

Odrodila jsem už spoustu dětí

Sedím na kamenné laviččce před nemocnicí s usměvavou slečnou oblečenou v křiklavě růžové uniformě. Jmenuje se Pisey, je jí pětadvacet a pracuje jako porodní asistentka. Místní porodnice je jednou z nejlepších nemocnic ze zdravotnických center, s kterými Člověk v tísni v provincii spolupracuje. Školení porodních asistentek a personálu zde bylo natolik úspěšné, že nemocnice funguje samostatně.

Pomoc lidem na okraji

V poslední době dochází v Etiopii k masivnímu stěhování do měst. Boj o živobytí však není ve městech o nic lehčí než na venkově a nově příchozí jsou rychle konfrontováni s tvrdou realitou až 40% nezaměstnanosti. Člověk v tísni proto od roku 2011 v Addis Abebě podporuje ženské svépomocné skupinky. Svépomocné skupiny se skládají z cca 20 velmi chudých žen z jedné lokality, které se za pomoci komunitních a sociálních pracovníků učí společně šetřit a podporovat se v drobném podnikání.

Od čištění bot až k vysokoškolskému diplomu

Dnes třiadvacetiletý Girma Tonja patří k jednomu procentu Etiopanů, kteří vystudovali vysokou školu. Ještě před pár lety to přitom vypadalo, že cesta ke vzdělání pro něj bude navždy uzavřená. Už v útlém dětství přišel o otce a pochází z velmi nuzných poměrů. Jeho rodina tehdy bojovala o holé přežití. Změna přišla, když byl přijat do internátu pro sirotky a částečně osiřelé děti, kterou v jihoetiopské Awasse podporuje Člověk v tísni.

Jak být lepším farmářem

Je to příběh s dobrým koncem. Také díky dárcům Skutečné pomoci jsme v roce 2012 podporovali školení farmářů v osmi vesnicích na jihu Etiopie. Letos již výuková centra ve většině z nich fungují v podstatě soběstačně. „Znalosti, které jsme si během školení osvojili, předáváme dalším lidem ve vesnici,“ říká farmář Matyos Mandebo, který už teď nemá strach, že by rodinné políčko nedokázalo jeho rodinu uživit.

Včely přinášejí naději

Afghánské Údolí Dar-e Zendan je i přes doslovný překlad svého jména – „Údolí vězení“ – zelenou svěží oázou. Člověk v tísni zvolil letos v březnu právě tuto oblast k podpoře rozvoje včelařství. Mezi 25 začínajícími včelaři, kterým jsme dali včelstva, byl i dvacetiletý Mohamed Yousoof.

Nová cesta pralesem

Paní Wakusola Mobuto mává rozhořčeně rukou, že se svým skorojmenovcem – autoritářským vládcem Konga Mobutem – nemá nic společného. Na rozdíl od něj zhruba padesátiletá obyvatelka vesnice Binazi v konžské provincii Jižní Kivu žila celý život v naprosté chudobě. Může za to i fakt, že Mobutu ani další vládci této africké země nijak neudržovali silniční síť zanechanou belgickými kolonizátory.

Okurky a papriky pro Dornogobi

V Mongolsku pomáháme od přelomu let 2009 a 2010, kdy při neobvykle krutých mrazech umrzlo 6,5 milionů kusů dobytka. Snažíme se zlepšit stagnující zemědělství v provincii Dornogobi na jihovýchodě Mongolska. Snažíme se také přispět k potravinové soběstačnosti a zlepšení stravy místních rodin. Za tím účelem jsme zde postavili poradenské centrum.

Pediatra máme čtyři hodiny jízdy na motorce

Roční chlapeček Chuluunbat pláče v náručí své matky a otec pohotově vytahuje kus provázku na hraní pro dítě. „Je z té cesty unavený,“ říká matka. „Doslechli jsme se, že přijede mobilní klinika s doktory až z krajské nemocnice. Bude tady i pediatr, tak jsme malého na kontrolu přivezli až sem. Bydlíme v jurtě asi třicet […]

Nyamsuren se dočkal potřebné lékařské péče

Šestnáctiletý Nyamsuren přijel na motorce se svým otcem do třetího bagu Bogdského sumu ze 30 kilometrů vzdáleného stanoviště rodinné jurty. O výjezdu mobilní ambulance se rodina dozvěděla od vedoucího lékaře před týdnem a vzhledem k několikatýdenní bolesti zubu se ji rozhodl navštívit. Rodina Nyamsurena se živí pastevectvím, chovají koně a ovce, což je ve venkovském Mongolsku […]

Vůbec nevím, jak a kde bych jinak rodila

Svého prvního porodu se čtyřiadvacetiletá Ty Pheak Kbey docela bála. „Nedávno u nás ve vesnici rodila jedna žena dva dny,“ vzpomíná. „Prý u toho moc trpěla.“ Nakonec se proto vypravila do nedalekého zdravotnického střediska, které podporuje Člověk v tísni. „Opravdu jsem se tam cítila moc bezpečně, bylo tam čisto, světlo a mohla jsem zůstat den po porodu na pozorování. Také tam se mnou mohl být můj manžel, což mi moc pomohlo,“ vzpomíná.

Příběh osiřelé Thasay: od svářečství k výuce fyzické geografie?

Z internátu pro sirotky organizace Shiny day, který vznikl před několika lety díky společnosti Člověk v tísni, si toho mladí studenti do života mohou odnést dost na to, aby se ve světě neztratili. Jedna z nich – mladá žena jménem Tsahay – je výjimečná hlavně svým řemeslem – jako jediná dívka si vybrala práci se železem. „Chtěla jsem dokázat něco, co dokážou i kluci,“ popisuje důvod, proč se vydala právě touto cestou.

Zpět nahoru

Některé věci se nemají odkládat na zítřek.

Chci pomoci!