Snažím se svou práci dělat lépe, říká učitelka Etna

Věděli jste?

  • provincie Bié má rozlohu přibližně jako Česká republika. Přesto jsou zde jen dvě knihovny a ani jedna z nich není přístupná veřejnosti.
  • Podle průzkumu UNICEF z roku 2013 v Angole stále nechodí vůbec do školy více než milion dětí.
  • UNESCO zase odhaduje, že 27% mladých Angolanů neumí psát ani číst.

Snažím se svou práci dělat lépe_2

Inspekce v mé škole probíhala nejlíp, jak mohla. Konzultanti zaznamenali všechny nedostatky, kterých se dopouštím,“ svěřuje se třicetiletá učitelka Etna Dolce Horácio, která učí na jedné základní škole v angolské provincii Bié. „Například si všimli potíží, které jsem měla se psaním písmena „F“.“ Přitom Etna má vystudovanou střední pedagogickou školu a ve škole učí žáky šesté třídy.

Sledujeme práci učitelů

Paní Dolce Horacio je jednou z mnoha učitelů na venkově, kteří se potýkají s nedostatečným vzděláním a tristním stavem angolského školství. Přibližně pětina všech kantorů vystudovala střední pedagogickou školu a jen více než polovina vychodila všechny ročníky základní školy. Tito lidé sami často mají problémy číst a psát a tak mnohdy nejsou schopni svým žákům předat ani ty nejzákladnější znalosti.

To se samozřejmě negativně podepisuje na vzdělání jejich svěřenců. Není nic neobvyklého, především ve venkovských oblastech, potkat žáka šesté třídy, který dokáže přečíst jen několik slov.

Člověk v tísni proto v provincii Bié pomáhá místním učitelům. Součástí naší práce je to, že hodnotíme kvalitu výuky. Spolupracujeme s pedagogickými konzultanty, kteří mají zkušenosti s výukou ve venkovských oblastech. V roce 2013 navštívili 33 škol a sledovali práci 201 učitelů základních škol v Kuitu, hlavním městě provincie.

Děti se umí stěží podepsat

Hlavním cílem bylo zjistit, zda učitelé s žáky správně pracují, snaží se je co nejvíce zapojovat a především, zda žáci odchází s vědomostmi, které jim má učitel předávat. Na základě nejčastěji se vyskytujících potíží, které učitelé při výuce měli, byly pro kantory připraveny materiály, které zůstaly ve škole k dispozici k dalšímu studiu.

Nejvíce se osvědčily příručky pro učitele zaměřující se na výuku čtení a psaní. Tyto dvě dovednosti jsou alfou a omegou budoucího úspěchu žáků. Hodně z nich v prvních, druhých a třetích ročnících zvládá napsat jen své jméno a zbytek je pouze opisování – obkreslování vlnek a koleček, které učitel na tabuli píše. Je tomu tak proto, že učitelé často nekontrolují, co žák napíše nebo zda porozuměl psanému textu.

Učitelé si rady a připomínky rychle osvojili a načerpané zkušenosti denně využívají při výuce. „Od té doby, co mě konzultanti navštívili, se snažím dělat svou práci lépe, píši bez chyb,“ říká Etna Horacio. O návštěvy konzultantů byl velký zájem a řada ředitelů nás žádala o to, abychom se na jejich školy pravidelně vraceli. Celkem bylo vyškoleno 1439 učitelů ze 33 škol v okrese Kuito. „Jsme vděční za tento projekt a ráda bych vzkázala, aby se v něm pokračovalo, a my jsme se tak mohli dále zlepšovat,“ dodává Etna.

V roce 2014 zatím spolupracujeme s 11 školami, které navštěvují tři naši konzultanti. Chtěli bychom ale  jejich počet dále rozšířit a to především užší spoluprací se školskou inspekcí a řediteli škol, kteří by mohli v budoucnu tuto práci zaštiťovat sami.

Vysíláme v rádiu

Kromě samotného vzdělávání učitelů je klíčové také více zapojit a informovat rodiče žáků. Ti jsou často negramotní a je pro ně tedy velmi obtížné zjistit, jestli se jejich dětem dostává ve škole dostatečného vzdělání.  Když rodiče neumí číst a psát, jen těžko poznají, jestli to jejich potomek umí.

Z toho důvodu jsme se rozhodli využít sílu médií a v místním provinčním rádiu jsme také díky podpoře pravidelných dárců Skutečné pomoci začali v dubnu 2014 vysílat pořad „Pedagogická ambulance“.

Každou sobotu v podvečer se v něm věnujeme otázkám souvisejícím s problémy, které v angolském školství existují. Zaměřujeme se především na realitu provincie Bié. Hostem „ve studiu“ byla například Teresa Chissonde Salohambe, pedagogická ředitelka školy číslo 255 v Kuito.

Bavili jsme se o absenci ve školách. Ta se týká nejen žáků, ale i učitelů, z nichž někteří pracovat nechtějí a hledají způsoby, jak do práce nechodit,“ zmiňuje jedno z témat rozhovoru Teresa a zároveň pořad chválí, protože prý má dobrý vliv na docházku jejích kantorů.

Ve vysílání se také pravidelně řeší nejrůznější dotazy – posluchači nás mohou kontaktovat buď prostřednictvím telefonu a sms, facebooku a nebo vhozením svého podnětu do schránek, které jsou rozmístěny po provincii.

Jednou z pravidelných rubrik je část „Čteme společně!“, kdy se v rámci každého programu objeví tři malí čtenáři, kteří předvedou své čtenářské dovednosti, a současně se představí kniha, ze které čtou.

Vysílání Pedagogické ambulance se zatím setkalo s pozitivním ohlasem, jak ze strany učitelů, tak posluchačů. Někteří z nich nás dokonce na Facebooku žádali, aby vysílání bylo o hodinu delší.

Zpět nahoru

Některé věci se nemají odkládat na zítřek.

Chci pomoci!