Pomoc lidem na okraji

V poslední době dochází v Etiopii k masivnímu stěhování do měst. Počet obyvatel metropole Addis Abeby se každých deset let téměř zdvojnásobí. Boj o živobytí však není ve městech o nic lehčí než na venkově a nově příchozí jsou rychle konfrontováni s tvrdou realitou až 40% nezaměstnanosti. Většina migrantů nesežene práci a je nucena bydlet v nedůstojných podmínkách. Podle mezinárodních statistik žije v podmínkách nevhodných pro lidské bydlení až 75 % obyvatel hlavního města. Chybí jim voda a sociální zařízení a chudoba je tak často tíživější než na venkově.

Člověk v tísni od roku 2011 v Addis Abebě podporuje ženské svépomocné skupinky. Svépomocné skupiny se skládají z cca 20 velmi chudých žen z jedné lokality, které se za pomoci komunitních a sociálních pracovníků učí společně šetřit a podporovat se v drobném podnikání.

Chceme bojovat s chudobou zvýšením potenciálu chudých lidí. Místo, abychom jim pouze dávali materiální pomoc, chceme především změnit jejich přístup k práci, nakládání s časem nebo úspoře peněz,“ říká manažer projektu Člověka v tísni Bereket Weldegiorgis.

V současné době spolupracujeme s 400 svépomocnými skupinkami, které mají přes 7000 členek. „Jsou to ty nejchudší z nejchudších,“ dodává Bereket s tím, že při tvorbě svépomocných skupinek se dbá na to, aby jejich členky vždy pocházely ze stejného sociálního i kulturního prostředí a měly podobné ekonomické zázemí.

Ženy, často samoživitelky bez vzdělání a jakýchkoliv příjmů, se postupně učí, jak vzájemně spolupracovat a podporovat se. Od našich pracovníků se navíc dozvídají o takových tématech, jako je fungování v kolektivu, rodičovské plánovaní, prevence HIV nebo základy hygieny. Důležitou součástí činnosti svépomocných skupinek je podpořit ekonomickou soběstačnost žen. Ženy motivujeme, aby vymýšlely vlastní obchodní záměry, které jim pomohou uživit sebe i svou rodinu. V roce 2012 Člověk v tísni rozhodl o podpoře celkem 61 žen s nejlepšími obchodními záměry. Některé z nich jsme měli možnost navštívit a zjišťovat, co se díky Člověku v tísni v jejich životě změnilo k lepšímu.

Mohla jsem si koupit elektrickou pec na indžaru,“ říká osmadvacetiletá Nagiba Nuri. Nagibu jsme podpořili v jejím záměru živit se výrobou a prodejem tohoto typického etiopského pokrmu, v podstatě obilné placky „Pracuji šest dní v týdnu. Nejprve upeču indžaru a pak jdu na trh, kde ji ještě čerstvou prodávám,“ vysvětluje paní Nuri. Jeden kus prodává za 3 Birry (v přepočtu 3Kč), což jí stačí na měsíční výdělek asi 600-700 Birrů měsíčně.

Můj život se kompletně změnil,“ usmívá se Nagiba. „Než jsem se dostala do svépomocné skupinky, nebyla jsem schopná zaopatřit své tři děti. Musely bydlet u strýce, zatímco já se všelijak protloukala životem. Nyní mám díky prodeji indžary dost peněz, abych rodinu uživila, děti bydlí se mnou a mohou znovu chodit do školy.

Podobně optimisticky mluví i šestapadesátiletá Gobu Mulla, které jsme pomohli s jejím plánem si se svým manželem založit krejčovskou dílnu. „Všechno vybavení, které tu vidíte, jsem si mohla pořídit jenom díky podpoře Člověka v tísni. Předtím jsme neměli nic,“ říká paní Mulla, zatímco její manžel nám na speciálním stroji předvádí, jakým způsobem vyrábějí svetry pro místní obchody.
Početná rodina paní Mully od nás dostala půjčku 4 000 Birrů (v přepočtu 4 000Kč), díky které si mohla pronajmout první krejčovský stroj. Po nějaké době si prodejem vyrobeného oblečení vydělali tolik, že si mohou dovolit koupit stroj vlastní.

S manželem doufáme, že budeme moci naši výrobu dále rozšiřovat. Právě teď plánujeme koupit další šicí stroj, který nám umožní vyrábět také jiné druhy oblečení než dosud,“ uzavírá Gobu Mulla.
Příběhy těchto dvou žen jsou jen jedním z mnoha dokladů toho, že cílená práce s nejchudšími lidmi skutečně přináší ovoce. „Lidem vždy říkáme, že nedostanou nic zadarmo, že se musí sami snažit. A my jim pomůžeme jejich cíle splnit. V Etiopii jsou sociální vazby mezi lidmi velmi silné, sousedi jsou zvyklí si pomáhat. Také možná proto se zde koncept svépomocných skupinek tolik ujal,“ uzavírá Bereket.

Zpět nahoru

Některé věci se nemají odkládat na zítřek.

Chci pomoci!