Aegrnh je 19 let a pochází z etiopského města Awassy. Od roku 2006 do roku 2007 bydlela v internátě pro sirotky, který v jejím městě zřídil Člověk v tísni a který nyní vede organizace Shiny Day.

Fatia má štěstí. Žije jen deset minut od studny vybudované společností Člověk v tísni a i když pro vodu chodí dvakrát denně, zbývá jí čas i na školu. U studny, kam denně přichází 600 lidí, ale musí čekat dlouhé dvě hodiny, než na ni dojde řada.

Jedna z mnoha desítek dívek, kterým pomáhá Člověk v tísni dohnat čas. V průběhu dvaceti let válek bylo mnoho škol zničeno a za následné vlády Talibanu bylo tisícům dívek odepřeno i základní vzdělání.

Dvanáctiletý Sirmaga Jamal dorazil pro vodu ke studni vybudované společností Člověk v tísni. Vinou dlouhotrvajícího sucha se tato 254 metrů hluboká studna stala jediným zdrojem pitné vody v okolí pokud.

Rybáři Farisovi a jeho ženě odnesla vlna tsunami téměř vše - strhla jim dům, zabila domácí zvířata, odnesla loď a sítě. Z jejich čtyř dětí přežila jen jedna dcera.

Tsunami zničila Kathiravelovi dům na pobřeží a zabila všechna domácí zvířata. I když živil rodinu především rybolovem, choval také doma 6 koz a 15 slepic.

Sedmiletý Kebede se svojí o rok mladší sestrou Hirut usedli před rokem do lavic nové školy, kterou postavil Člověk v tísni.

Mohamed Rahutha Hameed žije se svou ženou Fathummou. Má dvě vdané dcery. Před tsunami žil ve vesnici Puddavaikatu, která ležela přímo na pobřeží.

Pan Kuthos žije v malé vesnici Veerantheeve na severu Srí Lanky, kde se většina mužů tradičně věnuje rybolovu. Před tsunami byl zvyklý vyjíždět na moře dvakrát denně.

Chanya čeká svoje první dítě. Je na předporodní prohlídce v centru v Odoum Soriya. Ještě před měsícem v centru pracovali bez elektřiny a pokud zasahovali v noci, museli si svítit prostřednictvím dobíjecí baterie.

Makidě je dvanáct let. Pochází z rodiny drobných zemědělců a její rodiče neumí číst ani psát. Tento školní rok začala chodit do nové školy v Asore

Mardaye je 10 let a chodí teprve do druhé třídy. Nejbližší škola byla dříve asi 5 kilometrů daleko, a tak byla doma s rodiči. Když pak před dvěma roky Člověk v tísni postavil novou školu v její vesnici, šla do první třídy.

Šestnáctiletý Milion Msfen pochází z etiopského města Awassy. Už druhý rok bydlí v internátu pro sirotky, který ve městě zřídil Člověk v tísni a který teď provozuje nevládní organizace Shiny Day.

Josephine Kooper pochází z malé vesničky uprostřed kalaharské pouště. Dvě její děti zemřely na podvýživu. Potom se jí narodila trojčata.

Abdul se narodil a vyrostl v Muthuru na severu Srí Lanky, odkud jej v roce 2006 vyhnala válka. Další rok a půl žil v uprchlickém táboře.

Před katastrofou paní Vinothini provozovala malý obchůdek, který jí vydělával asi 100 korun za den. Tsunami jí ale zabila manžela, zničila domek i obchod.

Ribatě Kamal je dvanáct let a chodí do čtvrté třídy základní školy Ansha. Žije s rodiči a osmiletou sestrou. Po škole je v současném období sucha jejím úkolem zajištění vody pro svou rodinu

Do městečka Takeo na jihu Kambodže jsem dorazila na začátku listopadu 2008 a strávila tam jako dobrovolnice 6 týdnů. V Čechách působím jako porodní asistentka, proto jsem byla společností Člověk v tísni vyzvána k odborné pomoci při projektu, který se snaží zlepšit péči o maminky a jejich miminka ve vesnických porodnicích.

Anně Marie Vries je 27 let. Žije ve slumu na jihu Namibie a je nezaměstnaná stejně jako její přítel a otec jejich společného dítěte. Anna Marie je HIV pozitivní. Kdy a jak se nakazila, neví.

Gertruda, sociální pracovnice Člověka v tísni pomáhá s malým Quintonem, který má díky české pomoci šanci na budoucnost. Jeho matka je sice HIV pozitivní, ale díky Sunaru jsme prozatím zabránili přenosu viru z matky na dítě, ke kterému mohlo dojít při kojení.

Hadži Muhammad Ah Džan vystudoval střední zemědělskou školu v Baghlánu. Za vlády šáha Záhira promoval na Kábulské universitě. Po promoci učil na baghlánské škole, kde ho zastihla sovětská okupace. Plakal, když vojáci srovnali školu se zemí. Mnoho z polních velitelů byli jeho vlastní žáci.

Mirwais se narodil v pakistánském uprchlickém táboře Haripur. Z dětsví si pamatuje stanová městečka, špínu, hlad a strach. V roce 2004 se jeho rodina rozhodla vrátit domů, do Afghánistánu.

Ashenafi začal ve svých sedmnácti letech navštěvovat první třídu základní školy v Yrgačafe. „Mám pět bratrů a dvě sestry a jsem druhý z rodiny, kdo chodí do školy"

Do základní školy v Maghzaru chodí přes 500 dětí ve věku od 4 do 15 let. Stanová škola nemá žádné zázemí a do loňského roku neměla k dispozici ani pitnou vodu. Žáci museli pít vodu z nedaleké říčky, která je ovšem znečištěná a její voda dětem způsobovala časté zdravotní problémy.

Mundino Kassa  je dvaadvacetiletý svobodný etiopský mladík, který bydlí s matkou a šesti sourozenci v hliněném domě a pomáhá rodině s živobytím.

Yaseen přišla kvůli tsunami o dům, malý obchod i šicí dílnu. Tři roky pak žila v provizorním přístřeší, závislá na humanitární pomoci.

Armin Ellison je 17 let a chodí do desátého ročníku místní školy. Je sirotek. „Moje maminka se jmenovala Elizabeth Ellison, ale před deseti lety zemřela na HIV/AIDS.

Horská vesnice Kola Burda je plně závislá na dešťové vodě. Lidé proto sbírají dešťovouvodu do podzemních nádrží zvaných kandázy. Nejbližší funkční nádrž ovšem byla od vesnice příliš vzdálená.