Skutečné příběhy

Skutečné příběhy

     

Aegrnh si už může pronajmout vlastní pokoj

Aegrnh je 19 let a pochází z etiopského města Awassy. Od roku 2006 do roku 2007 bydlela v internátě pro sirotky, který v jejím městě zřídil Člověk v tísni a který nyní vede organizace Shiny Day.

Díky Vám jsem získala nové sebevědomí

Katrina Willemse se narodila na farmě na jihu Namibie. Pochází, na namibijské poměry, z malé rodiny, má jen čtyři sourozence. Školu opustila dva roky před úplným dokončením, aby se mohla postarat o své těžce nemocné prarodiče.

Díky Vám už nebude mít moje rodina hlad

60-letá vdova Be Be Khal obývá malý dům ve vesnici Mirza-e-Kalan se svými osmi vnoučaty. Manžel jí zemřel před 15 lety.

Díky vrtu ušetříme spoustu času, raduje se Tashite

Vesnice Second Mekele má už několik měsíců díky Člověku s tísni opravenou studnu. Lidé si to nemohou vynachválit. „Výhod je hned několik. Pro mě je to obrovské ušetření času," libuje si Tashite Mohammed.

Do školy může chodit i hluchoněmý chlapec

Muhudin udělal za dva roky obrovský pokrok. Ve škole je aktivní, učitelé v něm objevili velký talent na kreslení.

Drobná pomoc – velká změna

Rodina paní Qamar byla zařazena do projektu ISNA podpořeného ze Skutečné pomoci. Prošla třídenním školením, kde jí bylo vysvětleno, jak pečovat o kuřata. Dnes se rodině vylíhne klidně i 300 mladých.

Fatia u 254 metrů hluboké studny

Fatia má štěstí. Žije jen deset minut od studny vybudované společností Člověk v tísni a i když pro vodu chodí dvakrát denně, zbývá jí čas i na školu. U studny, kam denně přichází 600 lidí, ale musí čekat dlouhé dvě hodiny, než na ni dojde řada.

Chceme se umět podepsat!

Jedna z mnoha desítek dívek, kterým pomáhá Člověk v tísni dohnat čas. V průběhu dvaceti let válek bylo mnoho škol zničeno a za následné vlády Talibanu bylo tisícům dívek odepřeno i základní vzdělání.

Chlapec Nyamsuren se dočkal potřebné lékařské péče

Šestnáctiletý Nyamsuren přijel na motorce se svým otcem do třetího bagu Bogdského sumu ze 30 kilometrů vzdáleného stanoviště rodinné jurty.

Jamal dorazil pro čistou vodu

Dvanáctiletý Sirmaga Jamal dorazil pro vodu ke studni vybudované společností Člověk v tísni. Vinou dlouhotrvajícího sucha se tato 254 metrů hluboká studna stala jediným zdrojem pitné vody v okolí pokud.

K moři Faris ztratil důvěru

Rybáři Farisovi a jeho ženě odnesla vlna tsunami téměř vše - strhla jim dům, zabila domácí zvířata, odnesla loď a sítě. Z jejich čtyř dětí přežila jen jedna dcera.

Kathiravel se z rybáře stal chovatelem koz

Tsunami zničila Kathiravelovi dům na pobřeží a zabila všechna domácí zvířata. I když živil rodinu především rybolovem, choval také doma 6 koz a 15 slepic.

Kebede se může učit v nové škole

Sedmiletý Kebede se svojí o rok mladší sestrou Hirut usedli před rokem do lavic nové školy, kterou postavil Člověk v tísni.

Kozy: nový start pro Mohameda

Mohamed Rahutha Hameed žije se svou ženou Fathummou. Má dvě vdané dcery. Před tsunami žil ve vesnici Puddavaikatu, která ležela přímo na pobřeží.

Kuthos neztratil kuráž a vrátil se na moře

Pan Kuthos žije v malé vesnici Veerantheeve na severu Srí Lanky, kde se většina mužů tradičně věnuje rybolovu. Před tsunami byl zvyklý vyjíždět na moře dvakrát denně.

Lepší porod pro Chanyu

Chanya čeká svoje první dítě. Je na předporodní prohlídce v centru v Odoum Soriya. Ještě před měsícem v centru pracovali bez elektřiny a pokud zasahovali v noci, museli si svítit prostřednictvím dobíjecí baterie.

Makida je vděčná za novou školu

Makidě je dvanáct let. Pochází z rodiny drobných zemědělců a její rodiče neumí číst ani psát. Tento školní rok začala chodit do nové školy v Asore

Mardaya chce být učitelkou

Mardaye je 10 let a chodí teprve do druhé třídy. Nejbližší škola byla dříve asi 5 kilometrů daleko, a tak byla doma s rodiči. Když pak před dvěma roky Člověk v tísni postavil novou školu v její vesnici, šla do první třídy.

Milion by jednou chtěl založit vlastní domov pro sirotky

Šestnáctiletý Milion Msfen pochází z etiopského města Awassy. Už druhý rok bydlí v internátu pro sirotky, který ve městě zřídil Člověk v tísni a který teď provozuje nevládní organizace Shiny Day.

Na Haiti jsme otevřeli 8 dětských center

Díky dárcům Skutečné pomoci a příspěvkům na SOS sbírku otevřel Člověk v tísni společně s partnery v provizorních táborech v Port-au-Prince a Petit Goave osm dětských center.

Naděje, Víra a Dar už nebydlí v garáži

Josephine Kooper pochází z malé vesničky uprostřed kalaharské pouště. Dvě její děti zemřely na podvýživu. Potom se jí narodila trojčata.

Pan Abdul pěstuje rýži

Abdul se narodil a vyrostl v Muthuru na severu Srí Lanky, odkud jej v roce 2006 vyhnala válka. Další rok a půl žil v uprchlickém táboře.

Pan Ali Dad je hrdý na svůj sad

Na severu Afghánistánu v provincii Balkh bojují zemědělské komunity se suchy, které jsou za poslední roky čím dál extrémnější. Místní rodiny pravidelně přichází o veškerou úrodu a trpí hladem.

Paní Rose se splnil sen

Rose Gul je osmadvacetiletá žena. Stejně jako většina žen ve venkovských oblastech Afghánistánu, nebyla nikdy zaměstnaná, ale vždy se starala o domácnost. Se svým manželem mají čtyři děti ve věku 1,5 - 10 let.

Paní Vinothini se musí sama starat o dvě děti.

Před katastrofou paní Vinothini provozovala malý obchůdek, který jí vydělával asi 100 korun za den. Tsunami jí ale zabila manžela, zničila domek i obchod.

Paní Vioně se podařilo osvobodit

Jeden den před porodem jsem se z rádia dozvěděla o činnosti této organizace. Hned jsem zašla na místo, které inzerovali, a v klinice jsem se setkala se zdravotní sestrou a ta mi vše vysvětlila.

Pediatra máme 4 hodiny jízdy na motorce

Roční chlapeček Chuluunbat pláče v náručí své matky a otec pohotově vytahuje kus provázku na hraní pro dítě. „Je z té cesty unavený," říká matka. „Doslechli jsme se, že přijede mobilní klinika s doktory až z krajské nemocnice."

Po škole chodím pro čistou vodu

Ribatě Kamal je dvanáct let a chodí do čtvrté třídy základní školy Ansha. Žije s rodiči a osmiletou sestrou. Po škole je v současném období sucha jejím úkolem zajištění vody pro svou rodinu

Porodnicí v Takeu

Do městečka Takeo na jihu Kambodže jsem dorazila na začátku listopadu 2008 a strávila tam jako dobrovolnice 6 týdnů. V Čechách působím jako porodní asistentka, proto jsem byla společností Člověk v tísni vyzvána k odborné pomoci při projektu.

Práce v dílně mi vydělala na vlastní byt

Sara Kooper je jednou ze skupinových vedoucích chráněné dílny, kterou v chudé oblasti Karas na jihu Namibie založil pro ženy ze slumu Člověk v tísni. Nyní ji spravuje místní organizace Karas Huisen Crafts.

Příběh malé velké změny

Anně Marie Vries je 27 let. Žije ve slumu na jihu Namibie a je nezaměstnaná stejně jako její přítel a otec jejich společného dítěte. Anna Marie je HIV pozitivní. Kdy a jak se nakazila, neví.

Příběh sirotka Thasay: od svářečství k výuce fyzické geografie?

Z internátu pro sirotky organizace Shiny day, který vznikl před několika lety díky společnosti Člověk v tísni, si toho mladí studenti do života mohou odnést dost na to, aby se ve světě neztratili.

Quinton má díky pomoci naději na život

Gertruda, sociální pracovnice Člověka v tísni pomáhá s malým Quintonem, který má díky české pomoci šanci na budoucnost. Jeho matka je sice HIV pozitivní, ale díky Sunaru jsme prozatím zabránili přenosu viru z matky na dítě, ke kterému mohlo dojít při kojení.

Ředitel, Hadži Muhammad Ah Džan

Hadži Muhammad Ah Džan vystudoval střední zemědělskou školu v Baghlánu. Za vlády šáha Záhira promoval na Kábulské universitě. Po promoci učil na baghlánské škole, kde ho zastihla sovětská okupace. Plakal, když vojáci srovnali školu se zemí.

Shiny Day nadějí pro etiopské sirotky

Stovka studentů dříve bydlela v nevyhovujících podmínkách u svých příbuzných, tísnili se v malých tmavých místnostech. Místo školy vydělávali na živobytí pro sebe a své sourozence třeba jako čističi bot.

Stejnojmenní sourozenci a žlučové kameny

Jansembe Chuluundorj jsou stejnojmenní sourozenci, holčička ve věku 4 let a pětiletý chlapec. Přijeli se svoji babičkou a maminkou na vyšetření do mobilní ambulance ze 30 kilometrů vzdáleného sumu.

Studuji pro budoucnost Afghánistánu

Mirwais se narodil v pakistánském uprchlickém táboře Haripur. Z dětsví si pamatuje stanová městečka, špínu, hlad a strach. V roce 2004 se jeho rodina rozhodla vrátit domů, do Afghánistánu.

Umím se podepsat

Ashenafi začal ve svých sedmnácti letech navštěvovat první třídu základní školy v Yrgačafe. „Mám pět bratrů a dvě sestry a jsem druhý z rodiny, kdo chodí do školy"

Už nemusí pít vodu z řeky

Do základní školy v Maghzaru chodí přes 500 dětí ve věku od 4 do 15 let. Stanová škola nemá žádné zázemí a do loňského roku neměla k dispozici ani pitnou vodu.

Už nepijeme z rybníčku

Mundino Kassa  je dvaadvacetiletý svobodný etiopský mladík, který bydlí s matkou a šesti sourozenci v hliněném domě a pomáhá rodině s živobytím.

Už vím, co dělat, když je má rodina nemocná

Rtuť teploměru se šplhá nad 30 stupňů Celsia. Na kambodžské poměry je ještě chladno.  Před domkem v malé vesnici nedaleko města Takeo si hrají dvě děti. Třetí, šestiletý chlapeček, leží venku na tradiční posteli stlučené z bambusových latěk. Do ruky má napojenou kapačku.

Vdova Yaseen Bawa Nainoor má 8 dětí

Yaseen přišla kvůli tsunami o dům, malý obchod i šicí dílnu. Tři roky pak žila v provizorním přístřeší, závislá na humanitární pomoci.

Virus HIV jí vzal rodiče, ale ne naději

Armin Ellison je 17 let a chodí do desátého ročníku místní školy. Je sirotek. „Moje maminka se jmenovala Elizabeth Ellison, ale před deseti lety zemřela na HIV/AIDS.

Voda pro vesnici Kola Burda

Horská vesnice Kola Burda je plně závislá na dešťové vodě. Lidé proto sbírají dešťovouvodu do podzemních nádrží zvaných kandázy. Nejbližší funkční nádrž ovšem byla od vesnice příliš vzdálená.

Vůbec nevím, jak a kde bych jinak rodila

Nedávno u nás ve vesnici rodila jedna žena dva dny. Rodila doma za pomoci porodní báby a ta jínedokázala pomoct, nakonec tu ženu stejně museli odvézt do nemocnice. Prý u toho moc trpěla. Hrozně jsem se bála, aby se mi nestalo něco podobného.